Veronika je inspirativní žena, která ostatním ženám ukazuje sílu ženství, spolupráci a vzájemnou pomoc mezi ženami, pozitivní energii ženských kruhů a důležitou rovnováhu mužského a ženského světa.
V rozhovoru jsme si povídali o vědomém přístupu sama k sobě, harmonii mezi prací a osobním životem, která je často propojená a nejde jen tak oddělit, o duševní hygieně i o spoustě praktických věcí, které jí samotné ulehčují roli mámy a podnikatelky.

Veronika a práce

Mým darem je vidět ZA a pojmenovat, co je ten problém nebo nedostatek, protože když jsme v tom daném problému, tak ho nevidíme celý v nadhledu a v širší perspektivě.

v jakém oboru podnikáš a proč zrovna tenhle obor?

Spisovatelka, poradenství, osobní rozvoj, vedení žen i mužů. Obor psychologie a leadership.
Proč?
Mým darem je vidět ZA a pojmenovat, co je ten problém nebo nedostatek, protože když jsme v tom daném problému, tak ho nevidíme celý v nadhledu a v širší perspektivě. Mým darem je právě tohle vidět.
Když je potřeba pojmenovat věci natvrdo, tak je pojmenuju. Není čas ztrácet čas omáčkami a medovými slovíčky. Je potřeba nalít si čistého vína a říct si, tohle je můj problém, tohle řeším, je to moje téma a nemůže za to okolí. Já sama ty emoce a vzorce musím nějak zpracovat. Snažím se, a je to můj vývoj 30 let, kdy si dávám spoustu věcí do souvislostí, vzdělávám se v tom.

kolik času týdně věnuješ práci?

Je to hodně různý, záleží na období, taky na mě, co chci sdělit.
Vnímám práci jako zároveň můj osobní růst.
To, že s někým pracuju, je i můj osobní posun. Dovzdělávám se v nejrůznějších oborech.
Je těžký definovat čas, kdy se věnuju práci, prolíná se mi s mým životem. Je to celodenní proces.
Když vezmu kampaň nebo projekt, tak často pracuju celý den. Musím se kontrolovat, abych nebyla 3 dny v kuse zavřená doma. Potom mi to hodně rychle vrací moje tělo, když zanedbám něco jiného.
Je to i moje téma, najít vyváženost a umět si říct o pomoct s prací nebo hlídáním. Najít tu harmonii práce — rodina.
Je důležité se ohlédnout, co bylo dobře, co ne a jak to udělat příště jinak a líp.

máš v tu dobu hlídání?

Ano, školku. Syn začal chodit brzo.
Když ještě nechodil do školky, tak jsem práci řešila online při kočárkování (konzultace, jsem na vzduchu, dítě spí).
Hledala jsem možnosti, jak to propojit. Sledovala jsem, kdy jak funguju, a konzultace jsem si plánovala podle toho. Klientky i využili možnost jít se projít se mnou.
Je to o každodenním hledání rovnováhy a balancu mezi všemi našimi rolemi a energií, kterou člověk má.
Důležité je využít hlídání čistě pro práci, ne třeba pro úklid.
Zjistila jsem, že ženy jsou často zbytečně pořádné na úkor práce. Třeba neví, co jak dělat, tak jdou radši uklízet, protože je to hned vidět. Nebo třeba práci na zahradě. Ale tohle všechno se dá udělat s dětmi. Třeba na zádech. Podle mě je pro ženy důležité dělat něco rukama, ženy dostávají rukama pryč negativní (přebytečnou) energii (např. pletení, háčkování). 

Je osobní rozvoj a osobní rozvoj. Pro ženu je důležité uzemnění, být celistvá, nelítat jen ve vzduchu, ale být i tou hmotou. Duše propojená s hmotným tělem. Duše sama nic neudělá. To samé tělo bez duše nic neprojeví, nic hodnotného neudělá. Hledat vyváženost, harmonii.

pracuješ po večerech, když všichni usnou?

Ano, když je to potřeba.
Podle toho, kdy jak mám energii a jaká je doba/období. Poslední dobou je energie fakt dost tuhá. Teď chodím spát se svým synem v 9 večer. Hlídám si energii. Dříve jsem často šla proti svým potřebám, ale tělo potřebuje hodně spánku, aby dobře fungovalo. Tělo si umí říct o spánek a odpočinek.
Co nejde stranou je můj vztah s mužem, ten je na prvním místě. Domlouváme se spolu na společném času, klidně i na sexu. Je to práce s energií i s intimitou. Musím dávat prostor partnerskému vztahu a většinou je to na ženě, která tvoří harmonii vztahu, protože je víc emoční bytost. Zároveň umí vytvořit i disharmonii. Když nastane nespokojenost ve vztahu, tak to pak přenáší i do práce. U muže je to obráceně, nespokojenost z práce nosí do vztahu. Žena umí najít harmonii, ale většina žen přebírá roli matky nad svým mužem, to je ale nepochopení principu ženy tím, že si táhne něco nezpracovaného z dětství.

když dítě spí odpolední šlofík, věnuješ se práci?

Ano, když je potřeba. Jindy spím s ním, nebo jsem s partnerem. Opět je to o vyváženosti, o které jsem mluvila před chvílí.

Když jsem psala knihu, tak jsem jí psala po nocích. Ale v souladu s mým menstruačním cyklem!
Už s ním umím pracovat, vím kdy jsem kreativnější, kdy jsem unavenější.
Chod života přizpůsobuji svému cyklu, nejdu proti němu.

pracuješ, protože je to nevyhnutelné pro finanční chod rodiny, nebo protože pracovat chceš?

Obě dvě varianty. Podle mě se to nedá oddělit.
Není to úplně o finančním chodu rodiny. Rodina toho moc nepotřebuje. Kdybych chtěla, tak se můžeme hodně uskromnit.
Tahle otázka mi připadá jako co bylo dřív, vejce nebo slepice? Vadí mi výrok „já musím pracovat”. Takže určitě já osobně chci pracovat a práce mě baví. Je pro mě důležité dělat to, co chci. Moje žití je moje rozhodnutí, a tak se k tomu musím i postavit.
Můžu pracovat a vydělávat nebo se musím uskromnit.
Dělat jenom pro peníze je neuvěřitelně velká past. A já nechci být v pasti. Pro cokoliv se rozhodnu, tak za to přebírám plnou zodpovědnost. Včetně toho, jestli si vezmu hypotéku nebo ne. Zvědomit si, proč jsem ta daná rozhodnutí udělala. Ne, nemusím pracovat, ale vždycky chci, protože jsem se rozhodla tak a tak. Musím být plně vědomá svých rozhodnutí, včetně jejich motivů.

Funguješ v rámci týmu nebo jako jednotlivec?

Jednotlivec.

máš v místě bydliště komunitu, která ti pomáhá v podnikání — hlídá děti, postará se o jídlo nebo ti pomáhá jinak?

Komunitu vyloženě ne. I když už jsem si řekla o kontakt na úklid. Hledám pomoc na to, do čeho se mi fakt nechce, třeba generální důsledný úklid. Běžný úklid stačím. Domácí práci se snažím delegovat na členy rodiny, včetně nejmladšího syna. Každé dítě má mít nějaký úkol, za který by bylo zodpovědné. Pro samostatnost dětí.

Veronika a domácnost

Není to o tom striktně mít úkoly rozdělené, spíš opravdu podle potřeb členů rodiny.
Hodně v tom hraje roli ženská cykličnost a její energie.

staráš se o domácnost výhradně ty?
máš pomoc s domácností?
máte rozdělené role v péči o domácnost?

Každý máme za něco zodpovědnost. U nás je to víc tradičně rozdělené. Muž se stará o mužské záležitosti, jako třeba auto, sekání trávy. Já víc vařím, vytřu podlahu. Ale není to striktní. Umíme se oba s partnerem postarat, když ten druhý nemůže nebo je unavený. Ale v rámci vnímání společnosti je to u nás víc tradiční.

Není to o tom striktně mít úkoly rozdělené, spíš opravdu podle potřeb členů rodiny. Hodně v tom hraje roli ženská cykličnost a její energie. V dynamické fázi klidně posekám zahradu. Můj muž pro změnu v pohodě uvaří, když nemám energii během menstruační fáze. Je to vždycky o domluvě.

Něco jiného je, když je v rodině novorozenec nebo celkově malé dítě.
První roky dítěte jsou biologicky dané, že jsou prostě víc na ženě, takže logicky ostatní starosti a péče o domácnost jdou víc za mužem a dalšími členy rodiny.
Žena musí být vnitřně spokojená, jinak se to projevuje úplně všude a vzniká tak často disharmonie. Každá žena musí znát svoje potřeby a hlavně je musí umět komunikovat.

Veronika a mateřství

Podporu vnímám jako zásadní v partnerství. Samozřejmě vzájemnou.
Nehodnotit, neradit, ale podporovat.

jak máte rozdělené role při péči o dítě, abys mohla pracovat?

Můj muž vydělává o dost víc, než já, tak se nesnažím upozaďovat jeho práci. Tzn. hlídání hledám jinou formou.
Například už zmíněné konzultace při kočárkování, školka, atp. Ale zároveň hodně plánujeme a organizujeme, abychom si mohli vyjít vstříc. Já jsem máma, je to víc na mě. A nemám s tím problém. Hledání variant je ta cesta.

využíváš služeb chůvy, pomáhají babičky?

Využívám především školku, pak starší dcery. S chůvou zkušenosti nemám, jen občas moje sousedka (učitelka ze školky) když byl synek miminko. Babičky nevyužíváme, protože obě bydlí daleko.
Učím se plánovat, abych nebyla závislá na někom jiném.

jak tě partner podporuje v rámci podnikání?

Maximálně! Tohle je pro mě veliký rozdíl oproti bývalému manželovi. Podporu vnímám jako zásadní v partnerství. Samozřejmě vzájemnou. Nehodnotit, neradit, ale podporovat.

jak staré máš děti?

22 let, 19 let, 4 roky, a od manžela ve střídavé péči syna 12 let.

veronika a řízení vlastní energie

Chodí mi zpětné vazby, že jsem lidem pomohla. Pomoc je pro mě hnací motor.

kde bereš energii na práci, a kde všude v životě se to odráží?

Vnímám hodně svoji ženskou cykličnost a zabývám se jí.
Vnitřní nepohoda a disharmonické vztahy berou nejvíc energie. Těmi vztahy myslím i vztah sama se sebou.
Tzn. pečuju o sebe, o partnerství, o děti a to všechno mi energii vrací.
Když vnímám, že mám energie málo, tak se zaměřuju, čím to vzniklo, kde se to vzalo, proč jsem nespokojená a proč mám málo energie. Každý by si měl hlídat, zda do společného partnerského kotle dávají oba dva stejně. Musíme hodně o všem mluvit.

kdy a čím dobíjíš energii?

Prací na zahradě. Potřebuju se uzemňovat. Mám silnou potřebu kontaktu s živou hmotou a aby to bylo hned vidět. Nejde mi ani tolik o samotný výsledek na zahradě, ale jde o fyzickou práci, o ten pracovní proces. Vyvětrám tím ze sebe napětí.

čím Tě nabíjí ta samotná práce? Co je Tvoje vnitřní motivace?

Smysl té mojí práce. Mě to dává smysl, ostatním (mým klientům) to dává smysl.
Chodí mi zpětné vazby, že jsem lidem pomohla. Pomoc je pro mě hnací motor.
A zároveň já nemůžu změnit svět, dokud nezměním sebe, takže i pro mě osobně je to pomoc. Každá změna, byť zpočátku neviditelná, se vepíše do kolektivního vědomí a může to pomoct i někomu, s kým osobně v kontaktu nejsem. Změnou sama na sobě můžu pomoct i někomu dalšímu. Lidi jsou mezi sebou propojeni v kolektivním vědomí.

Co si nejčastěji vyčítáš?

Možná nějakou naivitu. Mám pocit, že zapomínám na to, že lidi jsou různí a často v jejich jednání a chování hledám svojí vlastní logiku. Chci, aby byli všichni dobří, a když nejsou, tak hledám logiku, proč nejsou. Třeba i u politiků. Je to pro mě nějaké zrcadlo takové momenty. Například proč mě irituje zrovna nějaký konkrétní politik nebo událost. Jak a čím se mě to týká. Hledám spojitost bojů v zahraničí s boji u mě uvnitř.
Často mi to mozek odmítá přijmout a snažím se to odrazit. 

Co bys chtěla změnit?

Asi nic.
Vzhled vůbec, čas vůbec. Všechno je tak, jak má být.
Možná míň hodnotit, co je správný a co ne. Míň bojovat za pravdu. Ale zase na druhou stranu to ke mě patří.
Ale uvědomuju si, že mě to i chvílema ničí, protože na to nemám kapacity. Pochopit, proč se někdo chová podle mě nepochopitelně. Chtěla bych umět vidět X kroků dopředu, to já neumím — předvídatelnost a vizionářství.

Jsi spokojená?

Jsem spokojená.
I když třeba něco nefunguje, tak jsem spokojená, že mi ten život dané situace přináší a obohacuje mě. Zkouškou se naučím. Skrz zkoušky se dostaneme dál a výš. Je škoda nevyužít všechny situace, který nám chodí, pro vlastní posun.
Je to tvrdá dřina, snad největší na světě, ale je důležitý vše přijmout a nebojovat s tím. Nebýt duhově sluníčkový, ale přijmout to a umět s tím vším pracovat. Cesta do pekel je dlážděná dobrými skutky. Nikoho nikam netlačit. Myslím si, že to dělám dobře, ale druhý to tak nemusí vnímat. Vždycky hledám harmonii, vyváženost.
Jsem spokojená, ale neznamená to, že procházím životem bez karambolů, bez hádek, bez konfliktů, bez vnitřních nárazů… Nejvíc lžeme sami sobě, tak je podle mě důležité učit se a umět pracovat sami se sebou. Vynášet pravidelně shnilé brambory.